Je známý také jako tomel, nebo churma. Latinský rodový název Diospyros skutečně znamená pokrm bohů. Jméno persimon pochází z nářečí algonquinských indiánů ve Virginii a znamená “sušený plod”. Známe dva ovocné druhy a sice persimon americký, který roste v mírném pásmu východní části USA a persimon asijský, jinak též kaki, původem z Číny na pomezí mírného a subtropického pásma. Známější je asijský persimon (Diospyros kaki), opadavý strom hojně pěstovaný v celé Asii, zejména v Japonsku, kde byly vyšlechtěny velmi kvalitní odrůdy s velkými plody až 250g. Zimovzdornost kaki je však v našich podmínkách nedostatečná. K poškození dochází již při – 16 °C u odolnějších odrůd při -18°C. K plnému dozrání plodů vyžaduje delší vegetační období. Lze jej však úspěšně pěstovat v kontejnerech s letněním venku, nebo trvale pod krytem.
Americký persimon (Diospyros virginiana) je opadavý strom, který snáší 30 stupňové mrazy. Jeho plody jsou menší do 80g, ale při plné zralosti mají výrazné likérové aroma. Plná zralost se projevuje ztrátou trpkosti a uvolněním stopky, plody následně padají na zem. Počátkem minulého století se objevily snahy zkřížit tyto dva druhy. Nebyl to však snadný úkol. Podařilo se to až ruskému šlechtiteli Pasenkovovi, zaměstnanci Nikitské Botanické Zahrady v Jaltě v roce 1958. První hybrid nazval Rosijanka. Přímé zkřížení asijského a amerického druhu se do té doby nikomu nepodařilo, ale stejně tak tento pokus od té doby nikdo nezopakoval. Naštěstí se Rosijanka mnohem snadněji zpětně kříží s oběma druhy a tak postupně vznikaly další generace hybridů. Původním cílem bylo dosáhnout velkých plodů a vysoké zimovzdornosti, případně zlepšení chuti a aroma. To se povedlo jen částečně. Se zvětšováním plodů totiž klesá i zimovzdornost. Hybridní persimon chutná dobře, ale v chuti se nevyrovná nejlepším americkým odrůdám. Perspektivní jsou především novější hybridy 3. a 4. generace. Naše produkce se zaměřuje právě na ně.